Klášter sester klarisek 

Ježíš na poušti

 Ježíš na poušti

Ježíšovo pokušení na poušti, mosaika v basilice sv. Marka v Benátkách, Itálie,

12. století

Máme před sebou mosaiku z basiliky sv. Marka v Benátkách v Itálii. Na této mosaice je znázorněna perikopa evangelií vyprávějící o Ježíšově pokušení na poušti.

Poušť je místo samoty. Pozadí mosaiky je pískové barvy, barvy pouště. Je zajímavé, že v dolní třetině obrazu je barva světlejší, směrem nahoru tmavne, přibývá v ní hnědá a červená. Kromě tří scén zachycujících pokušení a čtvrté scény s anděly zde nic není. Není tu nikdo a nic, co či kdo by Ježíši v zápasech mohl pomoci. Zdroj síly a moudrosti spočívá v něm samém.

Jednotlivé scény mají mnoho společného: jednak vzájemné postavení Ježíše a ďábla: ďábel přichází vždy zprava, ze „světa“, z oblasti aktivity a extroverze. Ježíš přichází zleva, z oblasti introverze. Svoji výpovědní hodnotu mají i velikosti postav: svou výškou zaujímá Ježíšova postava dvě třetiny výšky obrazu. Ďábel sahá Ježíši po pás. I Ježíšova sedící postava si ponechává velikost jeho stojící postavy. Na všech třech vyobrazeních drží Ježíš ve své levé ruce svazek Písma, odkaz na jeho spojení se svým Otcem. Jeho pravice činí energické gesto, podtrhující jím vyřčená slova.  

Podívejme se nyní na jednotlivé scény. Na první scéně vpravo vidíme Ježíše sedícího na nějaké vyvýšenině. Obrysy jeho postavy jsou tvořeny svislicemi a úhlopříčkami. Svislice vykreslují horní polovinu těla a levou nohu, pevně se opírající o výstupek vyvýšeniny. Úhlopříčky pravou nohu. Tato kombinace linií má zvláštní výpovědní hodnotu: svislice udělují postavě pevnost, jistotu, majestátnost. Úhlopříčky zase dynamiku. Stejný charakter má i Ježíšem vyslovené slovo: je pevné, plné síly, energické. Naproti Ježíši stojí tmavá postava. Ve svých rukách drží koš s chleby.

Znázornění druhé a třetí scény je skoro stejné. Liší se v předmětu pokušení. Ježíš zde stojí v celé své velikosti a majestátnosti. Svislé linie, jimiž je postava vykreslena, podtrhují jeho energickou rozhodnost, přímost, pevnost, sílu, klidnou jistotu. Naproti němu stojí ďábel. Ten se dívá na Ježíše, gesto jeho pravé ruky prozrazuje lákavé nabízení, svou levicí svůdně ukazuje na předmět pokušení: na slávu, uznání, bohatství. Svýma nohama se Ježíš předmětů těchto pokušení dotýká. Úhlopříčka jeho pravice prozrazuje dynamiku a energii, s jakou odmítá ďábla s jeho nabídkami. Tato diagonála se kříží s diagonálou levice tmavé postavy ukazující na lákavé nabídky. I tímto způsobem je vyjádřen zápas mezi Ježíšem a ďáblem. Ve své levici drží Ježíš svazek Písma a tento pevně a něžně tiskne na svou hruď. Je to opět vyjádření Jeho spojení s Otcem. Toto spojení je pro Ježíše také životodárným pramenem v osamocenosti pouště, pramenem síly v zápasech. Ďábel před ním utíká, jak je to na obraze znázorněno vpravo dole. A „přišli andělé a sloužili mu“. Vidíme tři anděly. Jsou oděny do zářivého, bílého oděvu a jejich postavy jsou skoro tak velké, jako postava Ježíšova.

Barevná kompozice obrazu: okrově žlutá, tedy barva pouště, vytváří pozadí obrazu. Mimo jiné je to také barva tříbení. I část Ježíšova oděvu má tuto barvu, jak to vidíme zvláště na jeho levici, záhyby jsou vykresleny červeně. Červená koresponduje s živostí a energičností diagonály této ruky. Obojí se tak navzájem doplňuje a současně zesiluje vyjádření gesta. Svrchní Ježíšův oděv je tmavě modrý. Tmavě modrá vyjadřuje duchovnost. Tmavá postava je symbolem démoničnosti, temných sil. Pokoušející ďábel je oděn do tmavě zelného oděvu. Poražený ďábel, ležící na zemi v pravém dolním rohu obrazu, nemá již žádný oděv. Leží tu v celé své nahosti. Zářivě bílé oděvy andělů hovoří o pokoji, radosti a slávě Boží.       

Poušť jakožto místo samoty. Místo, kde je člověk odkázán pouze sám na sebe. Je to místo setkání se se sebou samým a s Bohem. Scény této mozaiky ukazují, s jakou pevností Ježíš odmítá temnou postavu. Po skončených zápasech přichází andělé. Občerstvující, oblažující, vše přesahující setkání s Bohem zprostředkované jeho posly.

Sr. Judit Marie Vrbská OSC