Klášter sester klarisek 

Ježíš v synagoze

Freska ze středověkého srbsko-ortodoxního kláštera Visoki Dečani v Kosovu

Ježíš v synagoze

Skrze velký obrazový rám vstupujeme do prostoru synagogy kruhovitého půdorysu. Ve středu tohoto prostoru, u ambonu stojí Ježíš a předčítá z knihy. Za Ježíšem vidíme dveře, vchod do synagogy a její zdi s věžemi. Stavba synagogy upoutá starorůžovou barvou. Napravo i nalevo od dveří sedí muži, vždy po třech. Na levé části obrazu, za třemi sedícími muži, stojí čtvrtý muž. Při pozorování obrazu si najednou uvědomíme, že jsme vtaženi do děje na obraze. Jakoby půlkruh na obraze pokračoval v našem reálném světě, ve světě meditujícího pozorovatele. Ocitáme se v řadě sedících mužů a na naše oči, stejně jako jejich, upřeně hledí na Ježíše a nasloucháme tomu, co říká. Pozadí obrazu je tmavomodré a vytváří atmosféru hloubky a tajemna, ale i určitého klidu a pokoje.  

Co vyjadřuje geometrická symbolika, která je zde tak důrazná? Nejdříve pravoúhlý obdélníkový rám: číslo čtyři symbolizuje vše pozemské. Čtyři strany rámu se tedy vztahují k zemi. Orámování vyvolává dojem ucelenosti. Máme před sebou scénu z pozemského života, do které se prolamuje transcendence a konkretizuje se v dané situaci: Boží Slovo vtělené v Ježíši. Tato skutečnost je vyjádřena i prostorově: Ježíš stojí uprostřed kruhové místnosti synagogy. Místnost má půlkruhovitý půdorys. Půlkruh či kruh symbolizují také celistvost, uzavřenost, dokonalost. Dále pak jsou to formy vyjadřující přijetí, bezpečí, ochranu. Ve středu (půl)kruhu stojí Ježíš, Boží Slovo, po obvodu synagogy, v půlkruhu kolem něj sedí lidé, kteří mu naslouchají. Na obraze je nakresleno sedm mužů. Na pravé části obrazu vidíme tři sedící muže, na levé také tři a za nimi, blízko dveří, stojí ještě jeden muž. Sedm je v Písmu svatém posvátné číslo znamenající plnost. Na začátku knihy Genesis čteme, že Bůh stvořil svět v šesti dnech, sedmý den odpočíval. Tak je šest dní, ve kterých Bůh tvořil svět, doplněno o sedmý den odpočinku a těchto sedm dní vytváří ucelený celek. Ale tento celek nezůstává sám u sebe, ale poukazuje na následující, dokonalý celek, totiž na osmý eschatologický den stvoření, v němž se uskuteční zmrtvýchvstání. Třeba je možné i v těch sedmi mužích vidět oněch sedm dní, o nichž mluví Genesis a Ježíš, jakožto osmý člověk poukazuje na eschatologického člověka, člověka prošlého smrtí do nového života. Ve vzkříšení Ježíše pak vzkříšení všech lidí.

Půlkruhovitý půdorys synagogy jakožto symbolický poukaz na celek může představovat celý svět. S kruhovou formou se na obraze setkáváme ještě jednou a to ve formě svatozáře kolem Ježíšovy hlavy. Svatozář vyjadřuje svatost, dokonalost, celost.

K symbolice čísla sedm ještě tuto poznámku: Sedm je aditivní číslo, složené ze čtyř a ze tří. Čtyři symbolizují pozemské, tři nebeské. A tak se v sedmi mužích ještě jednou setkáváme s proniknutím transcendence do pozemského a s jejich spojením. Figurálně je to znázorněné v postavě Ježíše, Božího Syna a člověka.

A ještě krátce k barevné kompozici a symbolice barev. Dominujícími barvami jsou tmavě modrá, indigo, starorůžová a zeleno-modrá, tyrkysová. Pozadí je tmavě modré. Modrá je barva duchovna, transcendence. Modré pozadí obrazu obklopuje svět lidí, proniká do prostoru synagogy a v Ježíši se transcendence konkretizuje. Může to vyjadřovat i tmavomodrý Ježíšův oděv. Modrý oděv je oděvem duchovních lidí. I někteří lidé v synagoze mají na sobě tmavomodré části oděvů.

Budova synagogy je starorůžové barvy. Růžová je barva jemnosti, něžnosti a citlivosti. „Je to barva blízká barvě lidského těla a jako taková má co do činění s citlivostí lidského těla.“[1] Chtěl malíř růžovou barvou synagogy vyjádřit vnímavost a citlivost člověka pro Boží Slovo? Nebo Boží něžnost, citlivost a jemnost vůči člověku? Růžová má také centrální postavení v duševním a duchovním řádě. Možná že i z tohoto důvodu zvolil malíř pro stěny synagogy jakožto duchovního prostoru růžovou barvu.

Podlaha synagogy je modro-zelená, tyrkysová. Tato barva je smíchána jednak ze zelené, symbolizující naději a trvání, a z modré, z barvy hloubky a dálek. Tyrkysová se tak rozpíná mezi nadějí a hloubkou. Poukazuje také na určitou osamocenost. Je zajímavé, že jen Ježíšovy nohy se dotýkají tyrkysové podlahy. Poukazuje to na Ježíšovu osamocenost uprostřed lidí i svých učedníku, na to, že nebyl pochopen?  Nohy ostatních lidí spočívají na žlutých podstavcích. Žlutá, resp. zlatá vzniká důležitým procesem tříbení. Aby ze surového materiálu bylo získáno zlato, musí tento materiál podstoupit proces spojený ze změnami barev: přes zčernání, zbělení a zčervenání je připraven k tomu, aby se z něj dalo vytěžit zlato. Poukazuje v této souvislosti žlutá či zlatá barva na žhoucí a bolestný proces proměny člověka působený Božím Slovem?

Závěrem k tomuto obrazu:

Několikrát je zde symbolicky vyjádřena celistvost: obdélníkovým rámem obrazu; půlkruhem v půdoryse synagogy odkazující na celý svět; číslicí sedm, která v biblickém chápání je to posvátné číslo znamenající určitou plnost a odkazující na dokonalejší plnost zastoupenou číslicí osm, na transcendentní plnost.

Do pozemské ucelenosti proniká transcendence, duchovno a poukazuje na uvedení pozemské celistvosti do eschatologické plnosti a dokonalosti. Vedle číslice osm, jak o tom právě byla řeč, je to vyjádřeno modrou barvou. Figurálně postavou Ježíšovou.

Sr. Judit M. Vrbská OSC