Klášter sester klarisek 

U studny

 

U STUDNY

 

Duccio di Buoninsegna: Kristus a Samaritánka

 

Bylo poledne.

Čas žáru.

Čas poledního démonu.

Čas životní únavy.

Čas otázek po smyslu dosavadního,

po smyslu námah,

po smyslu života.

Do mnoha činností byla investována síla a čas

a přeci zůstává otázka po tom Pravém a Podstatném …

„Měla jsi mnoho a to nynější také není to pravé ….“

Znovu a znovu hledání po naplnění a lásce,

znovu a znovu hledání toho Pravého,

znovu a znovu hledání toho Podstatného.

Co je to to „Pravé“?

Co je naplněním touhy?

Co tiší žízeň a hlad?

 

Byl unaven …

Unaven z cesty.

Unaven činností.

Unaven z neustáleno „být nepochopen druhými“ …

Má to ještě cenu ….?

 

Sedl si u studny.

Pramen, který tryská z nitra země.

Z hlubin,

které v sobě mnoho skrývají.

Z hlubin,

které v sobě uchovávají poklad.

Z hlubin

nesoucích v sobě původ života.

Z této hlubiny pramení voda studny.

Studny, jež je místem občerstvení v čase únavy.

 

 

Voda hlubin

Chléb pouště

Bytostné

 

 

 

 

Sr. Judit Marie Vrbská OSC