U STUDNY
Duccio di Buoninsegna: Kristus a Samaritánka
Bylo poledne.
Čas žáru.
Čas poledního démonu.
Čas životní únavy.
Čas otázek po smyslu dosavadního,
po smyslu námah,
po smyslu života.
Do mnoha činností byla investována síla a čas
a přeci zůstává otázka po tom Pravém a Podstatném …
„Měla jsi mnoho a to nynější také není to pravé ….“
Znovu a znovu hledání po naplnění a lásce,
znovu a znovu hledání toho Pravého,
znovu a znovu hledání toho Podstatného.
Co je to to „Pravé“?
Co je naplněním touhy?
Co tiší žízeň a hlad?
Byl unaven …
Unaven z cesty.
Unaven činností.
Unaven z neustáleno „být nepochopen druhými“ …
Má to ještě cenu ….?
Sedl si u studny.
Pramen, který tryská z nitra země.
Z hlubin,
které v sobě mnoho skrývají.
Z hlubin,
které v sobě uchovávají poklad.
Z hlubin
nesoucích v sobě původ života.
Z této hlubiny pramení voda studny.
Studny, jež je místem občerstvení v čase únavy.
Voda hlubin
Chléb pouště
Bytostné
Sr. Judit Marie Vrbská OSC