Klášter sester klarisek 

Formace

„Přijde-li někdo z Božího vnuknutí k nám s touhou přijmout tento způsob života…“ (Řehole sv. Kláry II, 1). Důležitá je zde formulace „z Božího vnuknutí“, protože Bůh je vždycky ten, kdo jedná jako první. On se dotýká našeho srdce a vede nás k přemýšlení o životní cestě, kterou se máme dát, abychom odpovídali jeho vůli a udělali tak ze svého života to nejlepší.

Jestliže tedy některá žena myslí, že by náš způsob života mohl odpovídat Božímu plánu s ní a jeho vůli, těšíme se z její návštěvy a prvního setkání v naší hovorně. Zpravidla bývá nutné delší období hledání a promýšlení. Roste-li jistota, že za tímto úsilím stojí Boží vedení, lze domluvit termín vstupu.

První období života v našem společenství nazýváme postulát. Trvá až jeden rok. V této počáteční fázi se snažíme v modlitbě a rozhovoru společně poznat Boží vůli. Postulát končí obláčkou, jíž zároveň začíná noviciát. Předchází jí společné hlasování komunity, kde se každá sestra zamýšlí a spolurozhoduje, zda má postulantka předpoklady pro život klarisky a zda je to pro ni Boží vůle.

V dvouletém noviciátě pod vedením novicmistrové jsou sestry uváděny  do spirituality a konkrétního života klarisek.
 
Následuje řeholní profese na tři roky, jimiž sestra odevzdává svůj život Bohu a před společenstvím mu slibuje, že bude žít podle evangelia – jako Ježíš - v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě a zachovávat klauzuru.

Dohromady po šesti letech spolužití v komunitě je čas k definitivnímu rozhodnutí, které je vyjádřeno ve slavných slibech. Jimi se sestra ve věrnosti Božímu povolání váže až do smrti na konkrétní společenství. Tyto sliby se slaví veřejně v rámci mše svaté.

Formace k řeholnímu životu klarisky se odehrává méně na teoretické než na praktické rovině. Spoluprožívání všedního dne s jeho modlitebním rytmem i nároky života v úzkém společenství nás učí lásce a přivádějí do školy Boží. Jako doplnění přistupují teologické přednášky a kurzy. Stavějí naši spiritualitu na pevnou půdu a zprostředkují poznání, které nám osvětluje Ježíšovu cestu a pomáhá k větší jasnosti a  prohloubení víry. Spiritualita svatého Františka a Kláry je zcela biblická. Znalost Božího Slova a stále hlubší pronikání do jeho bohatství pro nás mají zásadní důležitost. Stejně  patří k našemu životu i láska k církvi, ke svátostem eucharistie a smíření, které jsou pro nás pokrmem a pomocí na cestě. Tak neexistuje v podstatě žádná možnost se zastavit, jen stálé naslouchání a postupování směrem k Bohu,
který nás povolal a je s námi, - dokud ho jednou ve smrti nebudeme smět uvidět tváří v tvář.

Láska k Matce Boží Marii, která nám ukazuje Ježíše a k němu vede, má centrální místo v našem srdci a naší zbožnosti. Náš klášter je jí zasvěcen. Ona je nám Matkou, vzorem a pomocí na cestě.